Horolezectvo a marihuana

Jsme horolezci! Co to značí? Za socialismu to označovalo člověka, který se věnoval sportu třetí kategorie, který stát nějak zvlášť nepodporoval (i když musím přiznat, že jsem byl v oddílu Lokomotiva Olomouc, takže do Vysokých Tater jsem jezdil lozit za pouhou jednu korunu). O to více radostí jsme prožívali s kamarády na skalách. Přes týden jsme v práci přežívali a hlavním životem byl pro nás konec týdne! Pořádně si založit a večer do hospůdky na pivo anebo někde v bivaku se zahřát vyneseným mokem.

Nebyli jsme narkomani, drogy jsme ne­znali a pivo k lezení jaksi patří (sa­mozřejmě pouze až po lezení) a už i je­den politik říkal, že je to tekutý chléb našeho národa (národ ho pak hodně citoval). Dneska je svět zcela jiný a být horolezcem je být spor­tovcem a ne jako kdysi „neuspořádaným člo­věkem”. Výzkumu marihuany se věnuji 41 let a 20 let jsem ji v Olomouci pěstoval ve velkém. Když někdo procházel kolem mých plantáží, tak se jen divil, co zeje to za vysoké kopřivy. To dneska je omladina daleko vzdělanější. Dnes by se již nikdo neptal. Kdybych zahájil takový vý­zkum dnes, ráno bych na výzkumném políčku žádnou rostlinu nenašel. A to mi dává jakýsi podnět se zamyslet, zda má smysl marihuanu kouřit. A také si položit otázku, zda může jít dohromady lezení (tedy sport) a marihuana.

Trocha histórie

Pokud se podíváme do historie horolezectví, hned je nám jasné, že konopí k tomuto sportu v minulosti nerozlučně patřilo. Ano, lana se vyráběla z vláken konopí a měla tu výhodu, že i vlhká (a vlhkem trpěla) neplesnivěla (o tom by mohli povídat hlavně námořníci nebo instala-:éři), i když zase namoknutá v mrazu tvrdla na kámen. Tato lana se používala ještě po druhé světové válce. Nelze také opomenout „konop-ky”, které vymyslel v roce 1890 Oscar Schus-ter. Byla to lehká obuv s konopnou podešví. Byly předchůdcem dnešních lezeček a veli­kým krokem kupředu. Lezci s nimi mohli vy­lézt i hladkými komíny, ve kterých „konopky” dobře držely na tření.


Vraťme se však k marihuaně. Je smutnou pravdou, že česká omladina si kouřením ma­rihuany vydobyla ve světě přední příčku. Dnes už každý ví, že marihuana bývala od pradáv­na lékem a tak se lidé chybně domnívají, že je zcela neškodná. Předně bych chtěl říci, že ne na každého působí vypití jednoho piva stejně a takové je to i s marihuanou. Lze říci, že zce­la psychicky zdravému člověku by neměla uš­kodit. Ale kdo z nás může s jistotou říci, že je zcela psychicky zdráv. V každém může dřímat choroba, která se po celý život neprojeví, ale marihuana ji může v člověku probudit a tako­vé případy jsou známé (zrovna jako u někte­rých lidí může alkohol vyvolat nevyléčitelnou chorobu – alkoholismus). Ano, zážitek zrovna jako u alkoholu může být příjemný (i když je znám i opak), ale nač riskovat. A fakt, že pou­žití marihuany (zrovna tak jako alkoholu) před sportovní aktivitou může být nebezpečné je neoddiskutovatelným faktem. Kromě toho je holou skutečností, že marihuana je s jistotou i nebezpečná droga. Může v některých přípa­dech vyvolávat toleranci, závislost, i když tato není tak silná jako závislost na kokainu či he­roinu a lze ji relativně snadno léčit.
Ano, marihuana je lék, ale bylo by mylné se domnívat, že každého vyléčí. Jako u všech léků — někoho ano, někoho ne. A jelikož je to lék, je třeba znát přesné složení (na různé nemoci jsou dobré různé odrůdy konopí, není žádná odrůda, která by byla univerzální) a to uživa­tel nezná. Nezná to už proto, že je to rostlina nelegální a tak mu ji nikdo analyzovat nebude. Když výše uvedené shrnu, tak mohu říci, že ma­rihuana může vyvolat pohodu a zklidnění, ale naše smysly jsou pod jejím vlivem „rozostřeny”. Může to být příjemné, ovšem při sportovních aktivitách nebezpečné. Přiznám se, že s touto rostlinou pracuji téměř denně a nikdy jsem ne­našel odvahu ji zkusit. A také nač. Když sportuji a večer jsem pořádně unaven, rozlije se ve mně velice příjemný pocit, jakýsi pocit štěstí. Ano, tělo je únavou ve stresu a zapojí své ochranné funkce. Ty tělo zapojuje při stresu, únavě, bo­lesti či radosti. Začne vylučovat endorfíny („en­dogenní morfiu”), enkefalíny (obojí jsou tělu vlastní „opium”) a endokanabinoidy (což je tělu vlastní „marihuana”), což jsou protistresové lát­ky a pro naše tělo přirozený systém odměny za dobře vykonanou sportovní aktivitu.
Myslím si, že závislost na adrenalinových sportech je zcela neškodná a příjemné pocity na závěr sportovního dne jsou pro nás jistotou. Na rozdíl od toho požitek z marihuany je zcela nejistý a další den nás může odradit od spor­tovních aktivit. Takže být závislý na drogách, které si tělo samo zcela přirozeně vyrábí, mohu jen doporučit. Není třeba se pídit po náhraž­kách, které by mohy někdy i škodit a navíc stojí nemalé sumy peněz.

Čo povedať na záver?

Na závěr bych rád uvedl, že Zoznam zaká­zaných látok a metod dopingu (Platný od 1. 1. 2004) na Slovensku uvádí: „S3. Kanabinoidy -Kanabinoidy (např. hašiš, marihuana) jsou za­kázány.” Což toho plyne je snad každému jasné – mám informaci, že pozitivní zjištění se trestá dvouletým zákazem činnosti. Jedná se samozřej­mě o trest sportovní. Může následovat i trest ci­vilní, který může být horší. Nakonec riziko by vám mohl potvrdit i Chris Sharma, který zjevně právem doplatil na to, že mu nalezli v moči sto­py látek z marihuany (a ty lze u člověka nalézt i měsíc po posledním požití marihuany!).

Článok bol publikovaný s láskavým povolením autora a webu OUTDOOR-servis.sk