Pavel Svoboda – s foťákom na ramene som slobodný

Cestovať po celom svete, objavovať nové krajiny, spoznávať nových ľudí a ich kultúry, je snom mnohých z nás. A jedným z nich, ktorý si svoje sny aj plní, je geograf a fotograf v jednej osobe, Pavel Svoboda. Pavel vyštudoval geografiu na Prírodovedeckej fakulte UK v Prahe, ale najradšej sa túla s foťákom cez rameno niekde po horách. S jeho článkami a fotkami z ciest sa môžete stretnúť v mnohých českých časopisoch alebo ho osobne stretnúť na niektorom z jeho autorských premietaní. Za cca mesiac sa chystá na zaujímavú sedemmesačnú cestu po Južnej Amerike.

 Ako si sa k foteniu a cestovaniu dostal? Najskôr si cestoval a fotenie prišlo až potom, alebo opačne?

Když jsem se vydával na půl roku studovat na Island, řekl jsem si, že by to asi chtělo ty krásy nějak zdokumentovat. Vyměnil jsem starší digitál za první zrcadlovku a ono, jak je to na Islandu fakt krásné, tak přišly na svět první poměrně zdařilé fotky skoro samy.

 Zameriavaš sa hlavne na horské prostredie a život v oblasti veľhôr. Čo ťa na tejto téme fascinuje?

V horách k sobě mají všichni lidé blíže, musíte přežít jen s tím, co zrovna máte u sebe. Někdy je těžko uvěřitelné v jak odlehlých oblastech lidé žijí. Když se jim podíváte do očí, vidíte tu životní jiskru. Tu sílu pro přežití ve z našeho pohledu velmi nepříznivých podmínkách. Navíc jsou to právě velká pohoří, kde najdeme divokou a dnešním světem nezničenou přírodu.

 Si cestovateľ a fotograf, píšeš a fotíš pre mnohé renomované časopisy. Podobná práca je snom mnohých „obyčajných“ ľudí, ale je to naozaj také romantické ako by sa mohlo na prvý pohľad zdať? Alebo je za tým množstvo driny, úsilia a často možno aj odriekania?

Tak ono zatím to je tak napůl práce a napůl hobby. V malých česko-slovenských vodách se jako reportážní fotografové na cestách uživí možná pár těch úplně nejlepších. Což je koneckonců taky můj sen. Uvidíme, jak se bude časem dařit. 

 Pre mnohých je systém práce foto cestovateľa zahalený aj určitým rúškom tajomna. Funguje to tak, že sa niekde vyberieš a po príchode domov ponúkaš hotový materiál časopisom, alebo máš už také meno, že ti redakcie časopisov dávajú tipy – čo by sa im hodilo do obsahu a ty podľa toho prispôsobuješ svoje cesty?

Je třeba si uvědomit, že dnes je v cestovatelských magazínech obrovský přetlak, nabídek je spousta. Honoráře jsou přitom nízké. Uvědomuji si, že i já jsem součástí nové vlny „co foťák – to fotograf“. Člověk by měl zaujmout tématem, jeho exkluzivitou či originálním pojetím a zpracováním. Kvalitní fotky jsou dnes základ. Mojí velkou výhodou je, že mohu čerpat znalosti z geografie, propojit nafocený materiál s informačně zajímavým textem. Vše se pak lze propojit do atraktivního celku. Stejně tak jako to dělám na svých cestopisných projekcích.

 Dá sa takouto formou „novinárčiny“ v našich končinách /Česko – Slovensko/ uživiť, alebo máš aj iné aktivity? Napr. ako si spomenul projekcie pre verejnosť?

Já pořád doufám, že ano. Hlavně to člověka musí bavit. Naplňuje mě, že mohu předávat zážitky dalším lidem. Od podzimu do jara objíždím Česko se svými cestopisnými projekcemi a vypadá to, že to posluchače baví. Lidé chtějí slyšet příběhy. A chtějí vidět, jak se žije jinde. Z mého pohledu je to i takové nenásilné vzdělávání společnosti. Zároveň si ale člověk samozřejmě musí hledat i další zdroje financí. Jen aby se vrátily alespoň náklady na cestu, dá většinou hodně zabrat.

 Koľko fotiek si z jednej cesty donesieš a koľko z nich reálne uverejníš v časopisoch?

Pokud je možnost sem tam cestou dobít baterky do foťáku, promazávám materiál už cestou, za měsíc focení dovezu cca 1000 až 1500 snímků. Kolem 200 fotek a sestříhaná zpracovaná videa se pak stanou kostrou mých cestopisných projekcí a jen několik nejšťastnějších záběrů je časem vytištěno na papír.

 Máš nejakú fotku na ktorú si obzvlášť hrdý? 

Tak asi každý fotograf si nějaký ten kousek časem oblíbí. Mám třeba rád černobílou sérii portrétů z Ladakhu v severní Indii. Myslím, že vyjadřuje syrovost zdejších hor a zároveň přívětivost a spokojenost „Ladačanů“. Pak mám ještě jednoho chlapíka právě z Gruzie, co se láme pod tíhou balvanu, který zvedá. Do dneška nevěřím, že to zvedl.

 Navštívil si mnohé krajiny, kde sa ti páčilo najviac, na ktorú z krajín najradšej spomínaš?

Ono naopak je možná zajímavé, že není země, kde by se mně nelíbilo. V podstatě je všude hezky, chce to dobré společníky a užít si tu pohodu na cestách. Pokud bych měl být konkrétní, tak určitě Grónsko, Island, treky v Himálajích a vloni mě velmi mile překvapila nedaleká Gruzie.

 Tvoje fotky sú hlavne o ľuďoch v prirodzenom prostredí a pri „bežných činnostiach“. Sú to skôr hory čo ťa fascinuje, alebo práve ľudia a život v horách?

Mám rád treky v horách. Je to takový moderní návrat k přírodě. Člověk nakonec stejně zjistí, že právě kontakt s místními obyvateli mu dodá nejvíc zážitků. Navíc jsou lidé v horách často hodně fotogeničtí a pokud jim nevadí se sem tam nechat vyfotit, tak je to místo, kde se mi bude líbit. Krásní lidé v krásných horách.

 Väčšinou platí, že najlepších ľudí nájdeš tam, kde je najmenej peňazí – je to podľa teba pravda?

Něco na tom bude. Výjimkou potvrzující pravidlo mohou být snad severské země.

 Prednedávnom vyšiel na našom webe článok Canon vs. NikonTy to vidíš ako – Canon alebo Nikon – alebo je dôležité úplne niečo iné? Napr. fotograf?

Jasně, to je úplně jedno. Hlavně nepropadnout domněnce, že kvalitní fotky pořídíš jen s profi technikou. Z focení by měl mít člověk hlavně radost. Dnešní svět je posedlý technickou kvalitou a přitom to není zas tak důležité. Jde o zachycení momentu, který už nemusí nikdy nastat. Svět se hrozně rychle mění.

 A čo plány do budúcnosti? Plánuješ svoje cesty dlhodobo, alebo si skôr spontánny?

Většinou je vše na poslední chvíli. V polovině června odjíždím na 7 měsíců do Jižní Ameriky a  myslíš, že už je všechno naplánováno? Však sledujte na mém FB, jak se nám v Andách daří. Cesty se rodí v hlavě dlouhodobě, nápadů je celá řada, teď to ještě někdy zrealizovat.

 Máš na záver nejaký odkaz, možno tip pre čitateľov, ktorých láka profesia cestovateľa a fotografa? Čomu  by sa mali obzvlášť venovať, prípadne ako začať, ako sa presadiť? 

Asi nebýt tak naivní jako já, že by nás focení na cestách jednou mohlo živit.

Pozrite si aj Pavlov krátky emotívny zostrih z cesty po prívetivom Gruzínsku. Ďalšie zaujímavé informácie o jeho cestách, prednáškach, plánoch do budúcnosti a ďalšie fotografie nájdete na jeho webe  alebo na facebooku.